Jdi na obsah Jdi na menu
 


Uplynulo dalších 3 072 HODIN

25. 4. 2011

Uplynulo dalších 3 072 HODIN 

 U rodiny Abbott jsem s tím sekla!

Neuvěřitelné 4 měsíce jsem strávila se svojí první zkušeností s au-pairováním u rodiny Abbott. Doposud jste četli každou chvíli o mých výletech nebo o tom, co se nového přihodilo. Co jsem poznala, jaké jsou kulturní šoky a jak se postupně sžívám s nelehkou věcí pobytu v zahraničí, u cizích lidí, bez jazyku, rodiny, kamarádů a dřívějších zkušeností tzv.

„Opustila jsem svůj dosavadní život a šla jsem vstříc novému“.

 Teď je vše zcela jinak. Pokusím se vám dnes povykládat o tom, co se vše událo za celou tu dobu od posledního záznamu o výletě v Oxfordu, což jen tak podotýkám bylo 5.12. 2010 dnes máme 25.4. 2011 to nám dává nějaké 4 měsíce, přesněji 128 DNÍ, více přesněji 3072 HODIN …

Začneme pěkně od prosince. Oxford byl můj poslední výlet před odjezdem na vánoční dny do ČR. Leč takovému odletu samozřejmě nemohl předcházet jeden z větších výletů a to hned na 4 dny v Londýně. Přímo na nádraží King Cross kde i Harry Potter strávil pár chvil čekáním na vlak, jsem měla sraz s Katkou Č., která přiletěla z Francie. Londýn jsme si užili v té nejsněhovější chvíli, kdy autobusy, auta nejezdily a ani letadla nelítala. Po 4 dnech užívání si centra Londýna jsme doufali, že nám naše letadlo domů poletí a že budeme veselé Vánoce trávit doma v teple a ne na letišti. Štěstí se na nás usmálo a zřejmě jedno z první letadel po dlouhé době společně s námi vzlítlo do sněhových oblak.

Veselé Vánoce a šťastný nový rok jsem strávila s rodinou a svými nejbližšími!

Po krásných uklidňujících 14 dnech byl čas letět zpět do UK.

A máme tu leden, z ČR jsem odlítala 4.1. 2011.

Ze začátku zmíním, že už v tuhle domu jsem hledala novou rodinu, protože mi v dosavadní opravdu dobře nebylo a stálo mě to moc moc sil a trápení!

V lednových dnech jsem navštívila rodné město Williama Shakespeara Stradford-Upon-Avon. Krásné město s velkou historií, krásnými baráky, ve mně zanechalo krásné vzpomínky.

 dscf1922.jpg

A už se blížíme k velkým přeletům a událostem.

Takovému vypětí je třeba si ještě užít kousek severní Anglie a vyrazit do Liverpoolu na pořádný fotbalový stadion, podívat se jak to po celou zlatou dráhu válelo The Beatles a vůbec jaké je to v centru dění velkého města Liverpool.

Nu dobrá uklidňujících výletů a dnů, které jsem strávila mimo přechodný domov u rodiny Abbott bylo opravdu hodně. Za zmínku stojí, že jsem za celý můj pobyt v UK byla zhruba 3-4 víkendy doma.

Samotný příběh o odchodu.

Jednoho pátečního večera jsem s oběma rodiči chtěla hovořit, o tom jestli je vše v pořádku a že mi některé věci vadí a jestli by něco nešlo trochu domluvit a pozměnit. 

Hovoření začalo ve stylu, že mě paní Punam nenechala mluvit, svému manželovi vyčetla jeho názory na věc a ten pak raději odešel. Paní Punam stále hovořila. Víte já ani pořádně už nevím co říkala, jelikož mě to v konečném důsledku ani nezajímalo a navíc pro mě bylo těžké tomu porozumět s mají základní angličtinou.

Leč po dlouhém poslouchání jsem se sebrala a odešla do svého pokoje. Dobře mi vůbec nebylo a vše mě to stále ne-li více trápilo! Pláče jsem se nikdy nevyhnula a tak i tento večer jsem proplakala, až jsem to nevydržela a z baráku musela vypadnout.

Nastala zápletka, v peněžence jsem neměla ani pár liber, abych si mohla koupit benzín a odjet do vedlejšího mini městečka. Tak jsem vzala kuráž a šla si o svůj týdenní výdělek říct Jasonovi. Ano stále jsem brečela a byla psychicky snad až pod dnem. Vzal si mě do pokoje a ptal se co se děje, tak jsem mu říkala, že tu dál být nemůžu, že nejsem matka na to, abych se jim starala o všechny jejich 3 s prominutím chudáky děti ve věku 20, 11 a 4 roky. A že tu ani nejsem od toho dělat někomu služku, organizovat něčí barák, obskakovat ho před rozpadnutím, stejně jako jejich děti a tím pádem i je.

Ten večer jsem se prostě sbalila a s pláčem, vztekem odjela někde mezi trochu lidí se uklidnit. To mi však nějak nepomohlo a jen mě to skládalo níž a níž. Jsem ráda, že jsem cestu přežila. Po příjezdu k baráku jsem vymrzla další 2 hodiny v autě před tím, než jsem se odvážila do budovy vstoupit. Bylo asi půl jedné v noci a nadávky, řev, výčitky a hádky se ozývaly z obývacího pokoje. A tak jsem se snažila s plným volumem na mp3 usnout. Noc byla krušná a ráno ještě krušnější.

Druhý den ráno za mnou přišla do pokoje Punam, usadila se na moji postel a spustila tu svojí (zapomněla jsem dodat, pohazuje u toho strašně rukama :-D). Začala mi vyčítat věci, u kterých sama nikdy nebyla, na které se mě nikdy nezeptala a podobně. Nevěřili by jste, opět mě to docela nezajímalo a jen jsem kývala hlavou. Po asi půl hodině monotónního monologu jsem postřehla, že mi říká:  „máš 3 týdny na to, abys našla novou rodinu a my novou au-pair“.

Tím to skončilo a po zavření dveří od mého pokoje z venku mi spadla skála z celého těla a já z ničeho nic byla šťastná, že mi to trápení po 3 týdnech skončí!

A tak jsem odletěla do jižní FRANCIE.

Tentokrát jsem si udělala já výlet za Katkou s tím, že jsem dva dny před odletem byla na návštěvě u jedné rodinky na druhé straně od Bedfordu, než jsem doposud byla.

Francii jsem si nesmírně moc moc užívala po celé 3 týdny a tudíž celý únorový měsíc. S velkým díkem bych ráda poděkovala všem kolem mě, co mi pobyt opravdu udělali zábavným, pohodovým a podle přání.

Nebylo snad večera, kdy by mi něco chybělo ať už víno, sýr, zpěv, živá hudba, pokec nebo tanec. Zkrátka jsme si celé dny dělali opravdu podle svého, a i když se muselo chodit do práce tak zážitky nechyběly!

Své DVACÁTÉ narozeniny jsem oslavila, jak se patří po francouzsku. Víno, mořské dobroty, bagetky, sýry a spoustu dalšího.

Jo abych nezapomněla, když jsme u toho francouzského jídla tak asi většinu napadne francouzská pochoutka v podobě šneků. ANO i šneky jsem ochutnala! Leč do svého jídelníčku je zařazovat v normálních podmínkách nebudu. Snad u každého článku na internetu se psalo: „Odvážíte-li se k druhému soustu, můžete se považovat za milovníky této pochoutky“. NESTALO se tomu tak. Existuje videozáznam, posléze můžu doložit důkaz :-D.

dscn1142.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Výletování po Francii ale i Anglii

PYRENEJE, typické vesničky, trhy, přírodu, budovy a lidi mám v živé paměti do teď. 

 

Francouzské prázdniny jsou u konce a je třeba vás seznámit s mojí novou hostující rodinou a mým životem s ní. 

 

Již jsem se zmínila o návštěvě, kterou jsem absolvovala před odjezdem do Francie.

A ano u téhle rodiny jsem se usídlila na další neurčitou dobu.

Celá rodinka je moc moc fajn, děti ve věku 8 let, holka a kluk – dvojčata. Naštěstí není problém s rozpoznáním. Každý má rád něco jiného a podobně. Je s nimi sranda a učí mě AJ snad každý den, když na ně vypustím nějaký kecy, kterým nerozumí. Jsou slušně vychované, mají řád a jiné. Pár slovy:

„MEGA VELKÝ ROZDÍL OPROTI BÝVALÉ RODINĚ“ 

Pár příkladů s rozdíly. Jídlo pokaždé se zeleninou, když chtějí od stolu, ptají se jestli od stolu můžou jít, čeká se, až dojí všichni. U jídla sedí slušně a jíme jen v kuchyni.

Ve 20h je čas se převléct do pyžama a číst si nebo číst s někým. Říkáme si snad každý večer dobrou noc. Ráno se zdravíme s úsměvem a s otázkou jestli se nám dobře spalo. Když se mi něco nelíbí tak poslechnou ale samozřejmě mnohokrát je to se spoustou otázek a argumentů. Jsou to prostě sourozenci, jeden má to druhý to, ten má víc, ten má míň to není fér a podobně! Pro mě je to tím pádem těžké v rozhodování a vysvětlování to v AJ. Děláme úkoly a jezdíme na kroužky.

Jinak rodina má fajn přátelské sousedy hned vedle nás, takže hodně času jsou děcka prostě někde u sousedů.

A co je teda má „práce“ za super podmínek?

Každý den začíná ránem, kdy si společně dáme snídani a rozloučíme se s rodiči, vyčistíme zuby, učešeme vlásky, oblečeme do uniformy (kromě mě) a nachystáme věci a pití do školy a je čas vyrazit. Jak daleko jdeme? No já jdu s nimi asi 1 min od baráku, kde je převedu přes silnici a pak je na stejném místě zase odpoledne vyzvednu.

Nějaký ten den v týdnu je čas vyprat a jinak po celý týden udržovat barák v použitelném stavu.

Charlie má spoustu kroužků – skaut, tenis, fotbal (sobota) a Lucy má plavání jeden den. Tím se nám celý týden dost naplní a tak nemáme nouzi o vymýšlení programu na odpoledne, park to jistí stejně se sousedy nebo je čas odpočinku s televizí.

Jak si tu bydlím – jak člen rodiny. Mám svůj pokojík, auto, kolo a čas.

Dvakrát týdně jezdím do Bedfordu na kurz angličtiny jako minule. Chodím plavat, cvičit, běhat, výletovat, učit se, nakupovat, vyrábět, válet se a tak různě co se mi zrovna chce nebo nechce. Leč čas letí a letí. Teď se mi poštěstilo a chodím jednou za 14 dní uklízet do jednoho baráčku. Věřím, že se mi to ještě rozjede a těch přivýdělků bude ještě víc.

Doma mě vzali opravdu jako člena rodiny a tak mě s sebou berou, kde se dá. Děcka za mnou chodí i o víkendech abych si s nimi šla hrát.  Stejně jako mě berou jako dalšího člena rodiny tak já beru je jako moji náhradní rodinu, nedělá mi problém cokoliv kdykoliv nějak pouklidit a podobně, jsem tu doma a žiju tu společně s nimi. Neodpočítávám vteřiny, kdy už někdo konečně přijde domů, abych si mohla zalézt do svého pokoje a už se s nikým.

Chovají se ke mně opravdu moc hezky!!!

dscf3812.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Abych nezapomněla VESELÉ VELIKONOCE!

A jak jsem si velikonoce užila já? No přeci s moji náhradní rodinou v UK a pěkně po anglicku. Měli jsme společný nedělní oběd i s oběma babičkami, procházku a domácí pohodu.

Mrskut tu neznají tak se mi smáli ;) přišlo jim to zajímavé. Jinak se to tu slaví v podstatě stejně jakou u nás a každý po svém. Na velký pátek jsme měli rybu. V neděli se dávala vajíčka v čokoládové podobě, také jsem dostala pár sladkostí J. Normální vajíčka se u nás nevařila ani nemalovala, výzdoba se nějak nezměnila. V neděli ráno se bylo v kostele. Pomlázky, beránky a podobné jsem tu nikde neviděla.

Takže opravdu můžeme říci, že česká tradice velikonoc je výjimečná!

POOHLÉDNUTÍ ZA CELÝM PŮL ROKEM V ANGLII 

Věřím, že spoustu z vás by mělo určitě dosti otázek a já je ráda uvítám ať už osobně, na e-mailu, facebooku, skype nebo v sms.

I přes to není na škodu se poohlédnout za uplynulým časem. Co mi to dalo? Co se změnilo? Co mi chybí? Co jsem se naučila, A jiné?

Ani nevím kde začít. Nicméně je to obrovská ZKUŠENOST, ale rozhodně NENÍ lehká. Mnohdy si ale říkám, co je na tom tak těžkého? Ani já tu odpověď když je mi sebelíp nemám. To prostě pozná každý sám a jinak.

„JÁ NEJSEM TY A TY NEJSI JÁ“

Naučila jsem se nebát, naučila jsem se bojovat sama za sebe, naučila jsem se o sebe postarat, naučila jsem se probojovat, naučila jsem se říkat, ano ale i ne, naučila jsem se mluvit v cizím jazyce, naučila jsem se řídit na druhé straně silnice, naučila jsem se číst v jiném ale i českém jazyce, naučila jsem se sbalit si pár věcí a odjet, naučila jsem se zanechat za sebou stopy, naučila jsem se používat poštu, naučila jsem se být svá, naučila jsem se seznamovat s novými lidmi, naučila jsem se přijímat i věci které mi nesedí, naučila jsem se adaptovat v jakémkoli místě, naučila jsem se vzdorovat, naučila jsem se rozhodovat a asi bych mohla pokračovat dál a dál.  

Stýská se mi po rodině, přátelích, softballu, tvrdému tréninku, euforie, vítězství, výhry v zápase – leč výhra je vše co zvládnu!!!

Změnila jsem se, zjistila jsem, že je ještě spoustu věcí co by mě zajímalo a že je třeba jim taky věnovat čas. Zjistila jsem, že svět se softballem nespasu a že se mi ani nepovede udělat ten pravý Brněnský tým, co se bude prát o titul s Joudrs nebo Eagles. Zjistila jsem, že mě baví cestovat, učit se nové jazyky a poznávat nové lidi.

Zjistila jsem, že tu nejsem sama a že jsou kolem mě tací, co mi rádi pomůžou ať už jsou sebe dál. Že není třeba se nad vším trápit, nebo smutnit, nadávat nebo vyčítat, hledat na všem to špatné! Ale naopak se umím radovat z každé maličkosti.

„ZKUŠENSOT NEMUSÍ BÝT DOBRÁ, HLAVNĚ ŽE JE VELKÁ“

(jak jednou jeden člověk řekl)

Procestovala jsem a poznala velký kus Anglie, kousek Francie. Určitě cestování nekončííí a vůbec

poznala jsem sama sebe!

 

Říkám si KAPR co plave v OCEÁNU J.

 

A nakonec patří

OBROVSKÉ DĚKUJI ZA VEŠKOEROU PODPORU MÉ RODINY A MÝCH NEJBLIŽŠÍCH, ONI SAMI DOBŘE VÍ, KTEŘÍ TO JSOU !!!

(S, M, E, T, S, B, H a přátelé)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

klaním se před tebou

(Tom, 2. 6. 2011 8:23)

Ahoj Eliiiiiiiiiiii,
Tak jak tak na to koukám i když o měsíc a něco později se musím před tebou poklonit,protože to co si dokázala by asi každý jen tak nezvládl.
VELKÁÁÁÁÁÁ GRATULACE,užívej si to tam a drž se!

krása

(Ségra, 25. 4. 2011 23:33)

jsem na svou sestru TÁÁÁK HRDÁÁÁÁÁ.

Gratulace

(Kačík, 25. 4. 2011 22:10)

Moc pěkných článek Eliško a paráda, že si to všechno uvědomuješ! Jsi odvážná, že ses vydala do světa a už teď máš spoustu zkušeností, o kterých můžou mnozí celý život jenom snít! Jen tak dál!